Reakce na článek pana Mikeše o Trautenberkovi

Často jsem se toulávala po lesích okolo. Byla jsem tam vloni naposled. Znechucena řevem dětí, který do lesa nepatří, jsem v lese zírala na pahýly stromů a třeba vyřezaného medvěda. Nejsme v Kanadě, na Ukrajině nebo Slovensku, kde toho chlupáče můžete potkat. Mají si snad děti myslet, že u nás v lese žije medvěd? Za chvíli to bude jako mystifikace s fialovou krávou z čokolády Milka. 

Slyšela jsem, že k Hájence kolem hřbitova povede souběžná asfaltová cesta vedle té prašné. Už tam prý byli vidět lidé s lejstry. Další důvod ke kácení stromů... Děti, které si budou vozit zadek k Hájence, se rozhodně ochránci přírody nestanou. Dopadnou jako 16letý kluk, který civěl u Mikulova do průzračné hladiny lomu. Na mou otázku, proč se nekoupe, mi řekl, že ve vodě jsou špinavé ryby. 

U nás se děti od 2 měsíců berou do lesa, rozpoznávají zpěv ptáků, u rybníka poslouchají kvákání žab. Když jsou větší, nebojí se přespat v lese. 

Já bych navrhovala vše kolem Hájenky vybetonovat, zřídit tam občerstvení typu McDonald's nebo prodávat dortíky a místo stromů vztyčit informační cedule, jak stromy kdysi vypadaly. 

Ono se to těm obézním potomkům snad jednou bude líbit.