Rozhovor s Milošem Peterou

Kde berete tu obrovskou vitalitu, máte nějaký tajný elixír?

Můj recept je rozumná životospráva, pohyb, setkávání se s přáteli a aktivními lidmi. Pracovat a mít chuť tvořit. A stále se mi líbí hezké, mladé a inteligentní ženy. Tahle kombinace je ale dost vzácná.

Kdy jste poprvé začal kreslit a vzal štětec do ruky?

Vlastně už v útlém dětství, někdy v mých třech nebo čtyřech letech. Neumělé kresbičky v náčrtnících. Moje maminka pracovala na zámku Kuks u hraběte Sporcka a amatérsky malovala. Později mě předala své olejové barvy a našepsované lepenky. Ty první obrázky byly pokusy o kopie slavných mistrů, jako byl třeba Kosárek nebo Mařák.

Narodil jste se v Hradci Králové. Jak jste se dostal do Dvora?

Můj tatínek byl četnickým strážmistrem. Ti byli často služebně překládáni. V době mého narození sloužil v Hoříněvsi. Nejbližší porodnice byla v Hradci, takže maminka si tam odskočila. Babička ale měla ve Dvoře rodinný domek a v atmosféře začátku druhé světové války se moji rodiče přestěhovali k ní.

Co si myslíte o Dvoře? Jak dnes vypadá a jak se v něm žije umělcům?

Víte, já jsem pamětník, takže si pamatuji Dvůr v době jeho prosperity, jako velmi živé, společenské a kulturně bohaté město. Ted se ale nachází v situaci, kdy skončila éra jeho popularity a slávy, postavené na textilním průmyslu. Ruku v ruce s tím pochopitelně upadá i jeho úroveň. Ekonomika a kultura jsou spojené nádoby. Profesionální kultura se bez peněz dělat nedá. Naše vláda seškrtala rozpočet na kulturu o 1,3 miliardy korun. A to se pochopitelně negativně projevilo v městských rozpočtech. Peněz na kulturu je málo.
Profesionální instituce či umělec pak musí leštit kliky u podnikatelů a žebrat o sponzorování.
I to je problém. Kulturních podnikatelů je u nás asi tak 10 procent. Ti ostatní fandí fotbalu a hokeji. Přeneste si to do místních podmínek a hned víte, na čem jste. Další problém je dostupnost grantů na kulturu. Je to obtížné a složité. Tak je tomu v celém státě. Snad o něco lépe je na tom Praha. Podmínky pro českou kulturu jsou dost smutné. Což platí pochopitelně i pro naše město a umělce v něm.

Máte na Královedvorsku nějaké oblíbené místo?

Samozřejmě. Často navštěvuji Kuks a obdivuji sochy Matyáše Brauna. Mám svá místa, jako je třeba údolí Sovince. Tam byla rekonstruována kaplička a já do ní zhotovil oltářní obraz s názvem V zahradách Stvořitele. Netradiční. Nechal jsem se inspirovat snímkem mlhoviny M-42 v Orionu, tedy kosmickým prostorem.

Celý rozhovor si můžete přečíst v březnovém čísle Královédvorského magazínu.