')
Vyhledej
Počasí Dvůr Králové nad Labem - Slunečno.cz
Královédvorsko > Historie > pověsti

Pověst o zvičinském drakovi

anonymně / 19.05.2016, Zvičina
Znáte Truta a Třembusáka? Tito dva dračí příbuzní sídlili v lesích okolo Dvora Králové a tropili pěkné vylomeniny. Všelijak se handrkovali, popichovali a prali, až se Trut raději odstěhoval do Brna... Tím ale nastaly obyvatelům zvičinska zlé časy... Třembusák se nudil a vymýšlel si, lidé s ním měli veliká trápení. Naštěstí zde bydleli i správní zvičinští chlapi, kteří vyzrají nad každou patálií a tak vyřešili i starosti s drakem...
 

O zvičinském drakovi

Před dávnými časy, když byla Zvičina zarostlá hustými, nepřístupnými lesy, usídlil se ve stráni mladý drak. Lidé mu neřekli jinak než Třembrusák. Tahle potvora byla pravděpodobně příbuzná s trutnovským drakem Trutem, snad to byli bratranci. Když se ti dva dali do honičky, způsobili tolik škody a božího dopuštění, že musel zasáhnout i sám Krakonoš. Spustil na ně lijavec, aby jim zchladil horkou krev, a když to nestačilo, přidal pár hromů a blesků. Pak byl konečně klid.

Časem se Trut odstěhoval do Brna a Třembrusák zůstal sám, hlídal poklad na Zvičině, tloustl a měl se dobře. Jenže se na stráži u pokladu nudil. Začal si vymýšlet různé skopičiny, trápil vesničany, kteří ho živili, různými malichernostmi, vyhrožoval jim vypálením obydlí, když nesplní jeho přání. Vrcholem bylo, když přišel s nápadem, aby mu dávali mladé dívky. V okolních vsích nastalo velké pozdvižení. Mladá děvčata v houfech opouštěla rodné vesnice a lidé si tam lámali hlavu nad tím, jak se zbavit drakova nelidského požadavku.

I starý Vopršálek přemýšlel, jak na něj, měl totiž dospívající vnučku. A tak se jednoho rána vypravil za drakem, že se prý s ním nějak domluví. Vzal sukovici, obul si vyšlápnuté boty, dostal od ženy požehnání a pár buchet a vydal se ke Zvičině.

Když dorazil před jeskyni, drak zrovna vylézal ven, aby si na sluníčku vyhřál kosti po zimě.

“Co tu pohledáváš? Vedeš mi nějaké děvče?” vybafl hned drak.

Vopršálek, celý zkoprnělý, ze sebe vysoukal pozdrav a nabídl drakovi buchty, protože nic jiného neměl. Drak, po dlouhé zimě vyhládlý, buchty s chutí snědl. Zatím se Vopršálek vzpamatoval a vyprávěl drakovi, že všechna děvčata náhle onemocněla nějakou záhadnou nemocí.

“My máme o vás strach, abyste taky neonemocněl. Kdo by pak hlídal poklad?”

Drak znejistěl a dostal strach.

“Co budu dělat? Mám se taky odstěhovat?” vyptával se starého Vopršálka.

“To ne,” povídá Vopršálek, “my to uděláme jinak. Namísto mladého děvčete vám dodáme každé jaro k jeskyni pannu z buchtového těsta.”

To se drakovi zalíbilo.

“Dobře, ale panna musí mít alespoň dva a půl metru. A kromě toho chci ještě trakař tvarohových, makových a povidlových buchet,” vymínil si drak. A na to si plácli.

Dohoda platila a od těch dob měla podzvičinská děvčata klid.

Čas plynul jako voda v řece a podzvičinské obce se dodávkách pečiva střídaly. Jenže přišel hladový rok, byla mizerná úroda a muselo se šetřit. Tak vznikl problém, z čeho napéct buchty pro draka, když je mouky tak málo.

Na poradu se sešli rychtáři ve zvičinské hospodě, ale nic nevymysleli. K zasedání se nachomýtl pytlák Karban, a jak tak poslouchá, povídá najednou:

“Nerad vás ruším, ale jednu radu bych měl. Na polích leží mnoho oblázků. Sesbírejte je a těsto namíchejte ze sádry. Drakovi namluvte, že je to recept z uherské kuchařské knihy. Uvidíte, co to s ním udělá!”

A tak se upekly vylepšené buchty. Drak se do nich s chutí pustil. Ale ouvej. V žaludku ucítil podivnou tíhu a spěchal se hned napít ke studánce. Vypil všechnu vodu ze studánky a pořád měl žízeň, tak se vydal k rybníku. Pil a pil, až byl jednou takový. Pak se vydal na zpáteční cestu do své sluje. Břicho mu ale cestou prasklo, všechna voda se vyvalila ven i s oblázky a bylo po drakovi.

Od té doby se tu žádný drak neukázal. Jeskyně se zavalila a vyvěral odtud jen pramínek čisté vody. Lidé na všechny hrůzy zapomněli a po večerech vzpomínali, jak se pekla panna z těsta.

O tom, jak skončil podzvičinský drak, kolovala ještě jedna pověst. Prý se doplazil až k Labi do Tešnova, kde mu prasklo břicho a oblázky tu vytvořily jezírko, na jehož místě později vznikla přehrada. Je ale málo pravděpodobné, že by se drak s tak obrovskou žízní doplazil tak daleko.


Zdroj: Královédvorské pověsti, vydala knihovna Slavoj, 2004

 

Související články
POKRuj neznamená hraj pokr. To jen POvěsti KRálovédvorské čekají na vaše ztvárnění
Pověst o tom, jak Panenka Maria zachránila město Dvůr Králové nad Labem
Pověst o kříži v Zábřezí
Smutná krása Zvičiny

 
Vaše komentáře
 
 
Přečteno 1065x
 
 
Hodnocení článku:
 
Zpět
11.07.2019 - Knihovna Slavoj bude již od pátku 12. července 2019 opět otevřená pro čtenáře dle běžné otevírací doby. Služby on-line jsou již také v provozu.
10.07.2019 - Aktuálně (středa 10. července) je omezen provoz v knihovně Slavoj ve Dvoře Králové, kde nefunguje elektřina. Možné je pouze osobní navrácení knih. V případě potřeby prodloužení knih volejte na mobilní čísla: 721 390 348, 606 531 153. O změně vás budeme informovat.
02.07.2019 - Od 27. června do 1. července jsme bohužel měli problém s poštovním serverem účtu info@kralovedvorsko.cz. Pokud jste nám v tuto dobu poslali email, prosím, zašlete jej ještě jednou nebo nám zavolejte.

Volná pracovní místa
Školní psycholog (Dvůr Králové n. L.)

Vedoucí oddělení ŠKS (Dvůr Králové n. L.)


Sociální pracovník/ice (Diakonie ČCE DKnL)

Ošetřovatel (Domov sv. Josefa, Žireč)

Brigáda na léto (Domov sv. Josefa)


Kalendář akcí