Stavitel a Sokol Luděk Kleandr

Luděk ve Dvoře vystudoval obecnou a měšťanskou školu a vyučil se tesařem. Chvíli tu také pracoval v podniku pana Ponikelského, ale nakonec nastoupil v září roku 1940 na Průmyslovou střední školu v Českých Budějovicích. 

Po dvou letech studia si Luďka jeho otec zavolal zpátky do Dvora Králové. Zajistil mu totiž místo u firmy Junkers, která ve Dvoře vyráběla letecké motory. Tím ho uchránil od deportu do Německa, kam museli všichni jeho spolužáci odjet a pracovat v německých továrnách. Při zaměstnání si Luděk dokončil i střední školu a odmaturoval. 

Po válce v Čechách nemohl najít pracovní místo, a tak nastoupil do stavební firmy v Bratislavě, kde také dálkově vystudoval Vysokou školu inženýrských staveb. 

Na Slovensku poznal svoji budoucí ženu Olinku, která byla také sokolka, jak si přál jeho otec, a v lednu 1951 měli svatbu. Ještě před svatbou v roce 1948 ale Luďka čekalo další nelehké období - všechny soukromé podniky ve Dvoře Králové, mezi nimi i Kleanderovic cihelna, byly zabaveny a znárodněny. 

I přes všechny překážky se Luďkovi na Slovensku celkem dařilo, vystavěl tu i několik vodních přehrad, například v Novém Městě nad Váhom. Jeho manželka pracovala jako návrhářka plesových šatů a s Luďkem tu vychovali své dvě dcery. Do Dvora Králové nad Labem se Luděk vrátil až v důchodu a poslední roky žil v Diakonii. Nedávno bohužel zemřel.